Místo relaxace spokojeně usínám. Za pár minut mě budí hlas učitele a čeká mě přesun na další lekci. Už nepomáhá ani třetí káva, naprosto “nejogínská”, tedy ta nejsilnější s kofeinem. Posun času Česká republika - USA si vybírá své. Jsem na konferenci Body and Mind v San Diegu a schází se tu stovky učitelů jógy z celého světa, program je víc než nabitý. Dnes už je za mnou šest hodin jógy - jóga a zbavení se stresu, jóga a detailní pochopení pozic, metodika opravování klientů... A další hodiny ještě přede mnou.
Nejraději bych se někde natáhla, ale zdaleka se nekončí. Váhám, jestli si mám dát pauzu. Soudce v hlavě mi říká, cestuješ tisíce kilometrů, investuješ čas i peníze, tak i kdyby jsi padnout měla, vydržíš. Soudci odpovídám, že ale nemá cenu chodit přes limity a přestože dělám věci nejlépe, jak mohu, možná, že teď je ten správný moment na chvíli vypnout. A tak sedím venku, pozoruji oblohu, pak horizont a tam třpytící se odlesky slunce na oceánu. Linou se převalující se vlny, které se s hukotem tříští o břeh. Vznik a zánik. Voda se vzedme jakoby z ničeho nic, šplhá vzhůru, začne se bělit, pěnit a pak se zhroutí. Jedna za druhou, ve svém několika vteřinovém životě. Těch pár minut, kdy jsem utekla povinnostem, zastavila se a uvědomila si život kolem sebe, ty drobnosti mi zase dávají další energii a hlavně chuť pokračovat dál s čistou hlavou. Vracím se do sálu.
Jednoduchý příběh, žádné osvícení. Ale právě tam na břehu oceánu jsem praktikovala jógu víc než kdykoliv jindy, víc než na karimatce v tělocvičně. Jóga je o umění se zastavit a žít v daný moment. Jak se říká, život je věčné ladění, ale koncert nikde. Většinou čekáme, že přijde NĚCO velkého, zásadního, smysluplného, něco, kvůli čemu jsme tady. Ale život se skládá právě z drobností. To je to zásadní, výsledný obraz složený z malých detailů. Kdo z nás se naposledy jen tak zastavil a podíval se na nebe, nadechl se vzduchu a cítil vůni sychravého podzimu, kdo jedl oběd tak, že vnímal každé sousto. Jsme v kolotoči povinností – práce, peníze, péče o děti a nějak nám ten čas protéká mezi prsty.
Nemusíme ale přece být dokonalé, nemusí být doma dokonale uklizeno, děti jak ze škatulky, všude na minutu, splnit všechny povinnosti a večer co večer padnout jak podťaté do postele. Důležitější je, aby člověk nebyl vyčerpaný, ve stresu a nebyl na všechny pak logicky protivný. A stačí si přitom najít každý den třeba jen minutu pro sebe. Jóga učí “zastav se a vnímej vůni růže”. Pochopitelně nemusíte hned do květinářství.:) Ano, je to velké umění najít si pro sebe pár minut v době, která člověka nutí sprintovat životem. Ale kde je vůle, je cíl. Kde je cíl, je návyk. A to je úkol jógy. Ovládání těla, mysli a já přidávám ovládání času, jenž je našim jediným majetkem.
Když vám bude dobře duševně, bude vám dobře i fyzicky (a naopak) a lidé kolem vás budou také najednou spokojenější a o mnoho příjemnější.
A otázka na závěr, chtěly byste snad na svých hodinách vystresovanou učitelku jógy v perfektních v asánách nebo raději někoho usměvavého, kdo vám předá pozitivní náladu, ale nohu za krk si dá zatím jen jednu? Nejsem dokonalá a ani vy nemusíte být. Přesto se budete cítit dobře a lidé okolo vás Vás budou mít rádi.
Zdravím s úsměvem ze San Diega
Apolena
Zdravím z Prahy, K.
OdpovědětVymazat